Když dva dělají totéž, není to totéž – aneb Žondra není Nečesaný
Dnes mne zaujal článek Radka Nohla na Seznam Zprávách o tom, že útočníkovi na Petru Kvitovou, Radimu Žondrovi, byl prvostupňovým soudem uložený trest odnětí svobody v délce 8 let odvolacím soudem navýšen na let 11.
Jak se v tomto a souvisejících článcích můžeme dočíst, Žondrova obhajoba byla vskutku urputná. Od požadovaného znaleckého zkoumání psychického stavu tenistky s podezřením, zda si vše nevymyslela, přes vznesenou námitku podjatosti soudce a následnou stížnost na jednání soudu. Nelze nezmínit taktéž napadání jednotlivých důkazů, ať už je se jedná o zajištěné pachové stopy, rekognici či výslech poškozené během hlavního líčení. Právě v tom se nabízí jistá paralela a možná i inspirace případem Nečesaný, kde po vyloučení pachových stop byl soud nucen konstatovat nedostatek důkazů, které by bez jakýchkoli pochybností prokazovaly vinu Nečesaného. Rovněž obhajoba Radima Žondry požadovala zproštění obžalovaného pro stav tzv. důkazní nouze.
Úlohou obhájce v trestním řízení je samozřejmě hájení oprávněných zájmů a práv každého obviněného. Mezi ně ovšem nepatří pouze sveřepá buldočí snaha uchránit obviněného vynesení odsuzujícího rozsudku, ale taktéž péče o to, aby v případě jeho odsouzení, mu byl uložen spravedlivý a co možná nejnižší trest.
Soudce olomouckého vrchního soudu Vladimír Rutar ve svém rozsudku nyní konstatoval následující. „Na straně obžalovaného rovněž nelze najít žádnou z polehčujících okolností a naopak v jeho neprospěch svědčí to, že trestnou činnost spáchal po předchozím uvážení, veden ziskuchtivostí“.
Během obhajoby osoby obžalované ať už z jakéhokoli trestného činu nezřídka nastane chvíle, kdy si je třeba plně uvědomit stav řízení a přijmout z něj vyplývající závěry. O tom je třeba obžalovaného vždy dostatečně důrazně poučit a informovat o hrozících následcích. Často v takovém okamžiku musí dojít k přehodnocení dosavadní strategie a následnému zacílení na minimalizaci trestu, resp. zajištění maxima polehčujících okolností.
Tento vzácný okamžik byl v popisovaném případě nenávratně promeškán.
Pravidlo na závěr:
Tonoucí se ve vlnách, bezhlavě kopající kolem sebe, se zcela jistě fyzicky vyčerpá, ale jen těžko zachrání.